Prométheus
Kdykoliv se může přihodit, že do našeho života vstoupí tma, a vše co bylo světlem, náhle zhasne. Existuje jen užírající permanentní bolest bez možného východiska. Ani naděje tam není. Časem přestaneme mít strach ze smrti. Naopak bychom ji uvítali, protože by nás mohla milosrdně vysvobodit z těchto trýznivých okovů. Po opravdu velmi dlouhé době přijde náhle klid. Přestaneme vzdorovat tomuto osudu. Odevzdáme se mu a necháme se vést. Začneme se častěji a intenzivněji potkávat s naší částí, která byla po celý život ve stínu a nepoznaná. Jdeme životem a přestáváme uhýbat ranám. Cítíme se silnější. Naše okolí nás nepoznává a jsme cizinci tam, kde byl dřív domov. Cítíme více bolesti druhých a chceme tu jejich bolest nést, aby sami netrpěli. Začínáme vnímat do morku kostí ty, jejíž pocity jsme cítit nikdy nechtěli. V jejich očích nyní vidíme sami sebe. Víme, že je v nich síla, jenž v sobě nese pradávný plamen. Ten plamen je Prometheův. Je to dar i břímě. Něco, co se v nás zrodilo ve stavu nekonečného utrpení. V nás je nyní ten oheň. A to je nové světlo, co prosvěcuje temnotu. Cítíme se víc svobodní. Cítíme, že víc život žijeme.

Autor:​​​​​​​ Michal Botek
Makeup artist: Nikushé Šrubařová
Back to Top